K napsání tohoto článku mě přiměla nelogičnost tvrzení, že Oskar Ernst Bernhardt, který předal Poselství, je Syn člověka, Abd-ru-shin. Obracím se v něm na ty, kteří skutečně hledají cestu ke Světlu. Kteří se striktně řídí výzvou Slova, aby si každý krok ověřovali zkušeností a citem.
Téměř se po mně chce, abych se vzdal svého postoje k této otázce.
Zde jsou mé argumenty:
1. Pokud je Oskar Ernst Bernhardt Synem člověka, kde je potom Předchůdce – Izmael? Ten tam přece musí být! To je naprosto jasné z textů ve třetím svazku Poselství, v kapitole „Úrovně prvotního duchovního (VII)“.
„Nejlépe mi porozumíte, když vám z tohoto Stupně uvedu pouze jedno Jméno – Izmael!
On zde žije, Jeho Činnost odtud vyzařuje – Izmael, kdysi Inkarnovaný zde na této Zemi, kvůli výchově Abd-du-shina. Později také ohlásil Ježíše tím, že se zjevil v podobě Jana Křtitele. Měl také připravit všech sedm částí vesmíru na zjevení Parsifala!“
Nelze popřít, že předtím, než se Oscar Ernst Bernhardt objevil a napsal svůj list, nedošlo k žádným událostem nebo významným duchovním osobnostem, které by jeho příchodu předcházely.
Přečtěte si poslední odstavec v kapitole „Cizinec“, I. díl, a v kapitole „Syn člověka“, II. díl. Z těchto textů, stejně jako z mnoha dalších, je zřejmé, že Abd-ru-shin bude na zemi žít v době, kdy začne globální katastrofa, která ještě nenastala.
„...Mrak si myslel, že Akt Světla byl zničen, protože doufal v úplné očernění Jeho Nositele na pozemské úrovni – Bůh tentokrát projevil Svou Všemohoucí Vůli! A pak ... padli, třesouce se, posměvači... Ale příliš pozdě!“
„...Lidská vůle nemůže v žádném případě zvolit Bohem darovaného Syna člověka. Naopak, bude vyzdvižen Boží mocí v Hodině, kdy lidstvo bude volat o vysvobození jako stádo bezmocných ovcí. Tehdy utichne rouhání, protože hrůza umlčí ústa rouhačů, a lidstvo vděčně přijme dary, které Stvořitel nabízí Svému stvoření prostřednictvím Syna člověka. Kdo je však od Něho nepřijme, bude zapřen na věky věků.“
Jak ale vysvětlit svému vědomí rozpor, že pokud Oskar Ernst Bernhardt alias Abd-ru-shin zemřel před 80 lety, ve stejné době se v několika kapitolách Poselství píše, že Vyjde k lidem během katastrofy a podpoří je.
Jelikož jsem byl v Německu, v České republice, osobně jsem od vedoucích hnutí slyšel následující verzi: Abd-ru-shin povede proces z podsvětí.
Předpokládejme, že tomu tak bude. Ale který člověk je schopen vidět onen svět? Zejména ne poskvrněný astrál, ale čistou úroveň. Na to by člověk musel být zcela bez hříchu. Takoví však lidé nejsou. Kniha říká, že lidstvu bude poskytnuta pomoc. Opět nesrovnalost a rozpor.
Mezi Abd-ru-shinem a lidem bude probíhat přímý a viditelný dialog. Poslední jeho věta – s kým jsi, s Bohem nebo s ďáblem? Ve vší počestnosti by ji měly slyšet a pochopit miliony lidí.
2. O. E. Bernhardt zemřel 6. prosince 1941, tedy před 81 lety.
Zastánci postoje, že je Abd-ru-shinem, tvrdí, že Tisícileté království již nastalo.
Jestliže zemřel a Tisícileté království podle textu Knihy začíná za života Abd-ru-shina, pak přirozeně vzniká pokušení předpokládat, že již nastalo kolem roku 1940-1941. Pak se ukáže, že Poslední soud proběhl jaksi bez povšimnutí a člověk si může oddechnout.
Skutečnost, že tito lidé na jedné straně svatě věří všemu, co je v listu napsáno, a na druhé straně tvrdošíjně nevidí rozpory, které jsou v témže listu v rozporu s jejich názory, se zdá být více než podivná. Tyto pochybnosti jsou nevyhnutelně potlačovány, před čímž varoval O. E. Bernhardt, když říkal, že bez vědomí nikdy nemůže dojít k přesvědčení.
Cože, zase slepá víra? Nebyl právě s tímto jevem Abd-ru-shin vyslán do boje na Zemi? Neobrací se snad k lidem s požadavkem, aby Poselství nečetli povrchně, ale pracovali s ním. Vrstvu po vrstvě pronikat do hlubin textů a rozptylovat pochybnosti, které se cestou vynořují.
3. Proč nesouhlasím s tím, že tisícileté království již nastalo?
- I. díl epištoly, zpráva 28 – „Tisícileté království“. Přečtěte si poslední dvě stránky. „Vůle člověka bude ochromena na celá tisíciletí...“. To tam ještě není! Bude vládnout svatá vůle a nikdo nebude mít možnost hřešit – jinak zatracení. Je zřejmé, že svoboda volby pro lidi zatím zůstává.
- Svazek II, zpráva 52 – „Vzkříšení a život“, poslední dva odstavce.
„Násilné očištění planety se rovná zrození Absolutního nového světa.“
Z těchto slov je zřejmé, že než toto Království začne, Světlo zbaví Zemi temnoty a jejích nositelů. Veškeré zlo zmizí. Je však zřejmé, že zlo stále bolestivě kouše.
- „Ozvěny“, kapitola „Staré je pryč, vše se musí stát Novým“.
„Staré je pryč! V tom spočívá Rozsudek a Poprava zároveň. Vše se musí stát Novým! V tom spočívá člověku dosud neznámé „musím“, které je nyní podmíněno Bohem!
V první řadě je velkým „Novým“ pro člověka na zemi dosud neznámé „musí“! Ve druhotném stvoření je pro něj nyní ustanovena vyšší Vůle, která přímo působí, nutí silou, nutí. To je něco tak nového, že se člověk musí postavit na hlavu ve svém zvyku, aby mohl nechat a dělat to, co si dosud myslel, že může dělat.
Toto „musí“ je samotným jádrem Nového! Protože nutí a předpokládá všechno ostatní, naprostou změnu všeho, co existuje.
Ještě nikdy nebylo v tomto druhotném stvoření tak, jako je tomu nyní. Staré je pryč – to znamená: vy, lidé, jste zbaveni dědictví. Zbaveni odkazu Síly, která vám byla v tomto Druhotném stvoření dána. Poprvé to pro všechny lidi znamená: Musíte! Zatímco dosud se říkalo: Měl bys!“
To je diktatura Svaté vůle, která člověka zbavuje možnosti konat zlo. Je to nezbytná a tvrdá podmínka pro lidi, kteří si vydobyli právo žít v Tisíciletém království.
Nuže, pánové odpůrci, vyzývám vás, abyste otevřeli oči a podívali se na dnešní svět, na aktuální události, násilí, pokrytectví a lži, propagandu LGBT, epidemie a tak dále. Po celých 80 let, kdy údajně existujete v tomto království, žije lidstvo ve stupňující se noční můře. Druhá světová válka si vyžádala přes 50 000 000 životů, byly vytvořeny a použity jaderné zbraně. Války a války – Korea, Čína, Vietnam, Kambodža, Angola, Sýrie, Libye, Egypt, Irák, Jugoslávie a tak dále a tak dále.
Ať se vám to líbí, nebo ne, svým postojem nevědomky tvrdíte, že všechny zmíněné události se dějí z vůle Boží. Ta, když lidem vzala svobodu volby, z nějakého důvodu ponechala plnou svobodu a beztrestnost zatvrzelým zločincům světového formátu, morálním zrůdám a patologickým lhářům.
4. Další argument, který je také docela závažný. Všimněte si životopisu O. E. Bernhardta. Je dobře známý. Je to život člověka od dětství dobře zajištěného, nanejvýš bezúhonného, který se v době sepsání listu neprojevoval v žádných hříšných situacích.
Tento relativně klidný osud (s výjimkou tří let na ostrově Man a později zatčení a věznění) mu byl dán proto, aby se mohl nerušeně věnovat svému listu. A díky svému značnému jmění mohl zařídit vydání a distribuci Poselství po celém světě.
Životopis Syna člověka nám dosud není znám. Musí však být velmi odlišný. Pro představu budu citovat úryvky z knihy „Živé slovo“ (Trinity, 1935).
„...Musel poznat samotnou podstatu lidí se všemi jejich omyly a pokřivenými představami; musel nejprve najít kořen všeho zla v lidech.“
„...Pro posla ze Světla však není nikdy možné dosáhnout „poznání“ pozorováním nebo dotazováním, ale pouze vlastní zkušeností.“
„...Pro Parzivala byla tedy tato část Cesty nejtěžší. Pokud chtěl pomáhat, zbývalo mu jediné: musel nějakou dobu žít jako člověk mezi lidmi bez jakéhokoli poznání svého Původu a svého Poslání; protože jinak by nikdy nemohl získat žádné zkušenosti! Nejen to však, ale musel přijít do přímého kontaktu se všemi chybami tohoto lidstva, musel je na sobě snášet, aby skrze toto utrpení dosáhl alespoň jejich poznání...“
Syn člověka musel být od dětství ponořen do nuzného prostředí, zakoušel těžkosti a v boji o život se občas zpronevěřil svému svědomí a jako obyčejný člověk musel udělat mnoho chyb. A možná, že v dospělosti přijde čas, kdy Pán povolá svého Služebníka a nasměruje ho, aby pomáhal lidem. (Viz I. díl epištoly, kapitola „Cizinec“).
II. díl, kapitola „Syn člověka“
„Musel sestoupit z nejvyšších výšin a projít nejhlubšími hlubinami. Nejen na onom světě, ale i na zemi, aby mohl "zakusit" všechny bolesti a utrpení lidí. Až nastane Jeho Čas, bude Mu to velmi nápomocné při účinném řešení nedostatků, při pomoci a obnově řádu.
Z tohoto důvodu nebyl oprávněn přihlížet utrpení lidstva zpovzdálí. Naopak, kromě toho, že sám trpěl, musel prožít vlastní zkušenost s bolestivou stránkou lidské existence. Toto "učednictví" bylo nutné opět jen kvůli lidstvu. Je však dobře známo, že lidský duch je kvůli své omezenosti schopen posuzovat Nejvyšší duchovní vedení pouze podle vnějších projevů bez pochopení jeho vnitřní podstaty. Lidé proto budou Synu člověka vyčítat právě to, že je příliš podobný jim samotným, než aby mu bránili v jeho úkolu stejným způsobem, jako to dělali v případě Krista.“
Než začne lidem pomáhat, On sám se pustí do těžkého boje s temnotou. Nejprve se očistí od svých hříchů, od všech bez výjimky, a to bude pravděpodobně trvat mnoho let. A v průběhu tohoto procesu, získáváním zkušeností a znalostí, vypracuje metodu boje proti každému konkrétnímu hříchu, každému blud, každé negativní emoci.
Takže:
- Přijmout a předat lidem Poselství obsahující základní informace o struktuře Stvoření, o smyslu života člověka, o jeho vlastní vině ve všech jeho problémech, o Slově a o tom, co lidem přináší. Tento úkol ležel na vtěleném Izmaelovi v osobě O. E. Bernhardta. Ten se s tímto úkolem vypořádal skvěle!
- A úkolem Abd-ru-shina, Syna člověka, je vypracovat praktické metody boje proti neřestem, a to překonáním vlastních četných omylů a chybných představ, a dále vzdělávat lidi a podílet se s nimi o svých zkušenosti. Podle Stvořitelova plánu by tedy jejich osudy měly být zcela odlišné.
5. Nahlédnete-li do Nového zákona, do Matoušova evangelia, v kapitole 3.11,12 se dočtete:
11 „Já vás křtím vodou na pokání, ale ten, který přijde po mně, je silnější než já; nejsem hoden nést jeho boty; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
12 „...má v ruce lopatu a vyčistí své mlatoviště, shromáždí svou pšenici do stodoly a slámu spálí neuhasitelným ohněm“.
Není zde míněn Ježíš Kristus, neboť on slámu nespálil, to znamená, že nezničil neposlušnou část svaté vůle lidstva. K tomu dojde až v naší době. Pán svěřil tento úkol Synu člověka. Lidé, kteří byli vybráni O. E. Bernhardtem (Izmaelem), obdrželi od Prvotního obřad Pečetění, ale nikoliv křest Duchem Svatým od Abd-ru-shina.
Uvedl jsem zde hlavní argumenty, přestože existují i další.
Vím, na čem je založeno přesvědčení mých oponentů. V „Ozvěnách“, v kapitole „Svatá hora“ je tento text:
„Sloužím Bohu Otci vším, co jsem! Vy víte, kdo jsem: Všemohoucí vůle Boha Otce! V tom spočívá zřetelné Vysvětlení – že pocházím od Boha Otce, že Mu sloužím, naplňujíc vše, Jeho vlastní Prvotní mocí a všemohoucností, a že Já jsem v Něm a On ve Mně! Takto bys měl uvažovat o Mé pozemské Bytosti a o Mně samém! Neměla by sis ze Mě dělat modlu, neboť to by bylo falešné a jen by Mi to překáželo a zatěžovalo Mne!
Nejsem oddělený Bůh, nýbrž jsem ve svém Otci a On je ve Mně, působícím ode Mě na této pozemské úrovni skrze tento hrubohmotný plášť, který mohou pochopit jen mnozí z vás.“
Ti, kdo čtou tyto výroky, věří, že O. E. Bernhardt, který přijal shůry a vykládá tento text, je Abd-ru-shin. Nevšimli si však, že v knize je mnoho argumentů, které tomu odporují. Některé z nich jsem uvedl výše.
Četl jsem tyto řádky a souhlasím s tím, že Abd-ru-shin je Slovo Boží přicházející na zem. Můj první dojem byl, že Abd-ru-shin je sám spisovatel. Mnoho textů tomu však odporovalo. Musel jsem si to utřídit.
Když jsem epištolu četl poprvé, už jsem měl duchovní zážitek, byly tam výsledky. Snažil jsem se pochopit smysl napsaného citem, nejen rozumem, jak to požadoval autor poselství. Na jedné straně je Autorem Slovo! Na druhé straně mi duchovní pocity nedovolily ignorovat rozpory, souhlasit s názorem, aniž bych mu jasně a srozumitelně porozuměl.
Stejně jako mnozí čtenáři jsem nebyl schopen okamžitě pochopit smysl této rozporuplnosti. Co mi pomohlo přijít odpovědi na kloub?
Moje víra do té doby přerostla v přesvědčení. Přetrvával ve mně pocit, že Kniha je Pravda! Ale stejně silný byl i pocit, že jsem ještě něco nepochopil. To pochopení přišlo později. Oporu jsem našel v Novém zákoně, v Janově Zjevení.
Kapitola 1.1 „Zjevení Ježíše Krista, které mu dal Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se má brzy stát. A ukázal to tím, že je skrze svého anděla poslal svému služebníku Janovi.“
A vezměme si například tu část Zjevení Ježíše Krista, která je adresována Janovi. Kapitola 2.2.
„Znám tvé skutky, tvou námahu a tvou trpělivost i to, že nemůžeš snášet zkaženost a že jsi zkoušel ty, kdo si říkají apoštolové, ale nejsou jimi, a shledal jsi, že jsou lháři.“
O významu tohoto obvinění vůči apoštolům jsem již mnohokrát hovořil ve svých článcích a přednáškách. Zde jde o něco jiného.
Věnujte zvláštní pozornost způsobu, jakým je v Novém zákoně Boží slovo sdělováno z první osoby, konkrétně od Ježíše Krista.
Kdyby tomu bylo jinak, Izmael na své úrovni a Jan na své úrovni by Slovo sdělovali jiným způsobem, ne například z První osoby: „Slyším Slovo a předávám vám, co mi řekl Boží Syn“, tedy z Druhé osoby. V takovém případě by síla Slova byla nevyhnutelně a opakovaně oslabována příměsí emanací nižších úrovní, což dokonalá vůle Stvořitele nemohla připustit.
Stejná technika z První osoby byla použita i při předávání Zjevení od Syna člověka. Přijal ji O. E. Bernhardt, vtělený Izmael, a předal ji Abd-ru-shin, který se ještě nevtělil, neboť je Slovem.
Proto je Abd-ru-shinove jméno uvedeno na obálce Listu! Proto k nám promlouvá prostřednictvím prostředníka, Oskara Ernsta Bernhardta: „Já jsem Slovo! Já jsem Syn člověka!“
Lidstvo bude zděšeně naříkat nad tím, co se děje, a pak ti, kteří zůstanou, vděčně přijmou pomoc z rukou Syna člověka. To jsou události, které budeme muset brzy zažít.
Poznání nelze považovat za osvojené, dokud jeden úryvek epištoly odporuje druhému. Je třeba věnovat čas objasnění tohoto bodu, alespoň pro nás samotné. Navíc nesmíme přesvědčovat druhé a vnucovat jim neověřenou verzi.
Osud lidí, kteří tvrdošíjně lpí na svých omylech, je smutný. Tisíckrát horší je však osud těch, kteří své omyly vysílají masám. I o tom je v Poselství zmínka. Přiznat svůj omyl a činit pokání vyžaduje velkou odvahu. Ti, kdo jsou silní duchem, však mohou pod tlakem argumentů změnit názor. Slabí to nedokážou nikdy!
Historie se opakuje.
Po smrti Božího Syna apoštolové (řecky ἀπόστολος „posel nebo ten, kdo byl poslán kázat“), kteří přesně nepochopili jeho slovo, vykládali paměti spolu s těmito omyly. Jejich následovníci pak tyto texty považovali za pravdivé, šířili je a nazývali je Božím slovem. (Viz III. díl, kapitola „Kristus mluvil...!“) Slovo apoštola se nerovná slovu Božímu!
Bohužel ani moderní následovníci zcela nepochopili, co se stalo. Jejich autorita se opírá o to, že byli u vzniku a mnozí z nich čtou epištolu už desítky let.
Nyní si to srovnejte. Bible se čte po staletí, ale hříchy nepřekonávají ti, kdo čtou dlouho, nebo dokonce znají texty nazpaměť, ale ti, kdo dokážou ze slova učinit způsob života. Jsou miliony těch, kdo čtou, tisíce těch, kdo rozumí, a jen málo těch, kdo Slovem žijí. A dokud Slovem nežijete, Pravda vás mine!
Jsem si jist, že chybný pohled na věc není vědomý. Všichni, kdo ocenili toto titánské dílo – předávání Poselství lidem -, mají totiž hlubokou úctu k O. E. Bernhardtovi i k Tomu, kdo kráčí za ním. Jděte do Chrámu, na chvíli se stáhněte z ruchu a shonu a buďte v Modlitbě, v pokorné prosbě o pomoc na Cestě k Pravdě.
Pokud někoho můj postoj uráží, může jej svobodně odmítnout. Volba zatím zůstává na nich. Po volbě však následuje odpovědnost, a ta bude rozhodující při vynesení verdiktu na závěrečném zasedání Soudu.
Myslím, že lidé, kteří si myslí, že byli přijati do tisíciletého království, si nějak nevšímají, že jsou tam i jiní, nehodní nebo dokonce zločinci, kteří by tam být neměli.
Slovo Abd-ru-shina zní v Listu a v Jeho textech je Tisícileté království přísné, naprosto neslučitelné s hříchy lidí. Nevidět to je duchovní slepota, další past temnoty využívající nepřekonané ješitnosti a nedostatečné bdělosti v cítění.
Svazek III, kapitola „Doslov: Jak vnímat poselství Grálu“
„Jedním z hlavních zdrojů nenávisti, která zaplavuje lidského ducha, je strach. Především je to strach ze ztráty prestiže v očích veřejného mínění. Lidský duch se obává, že jeho vědomosti, kterými se dosud hrdě honosil, utrpěly ránu, a tím i ránu, že on sám není schopen postoupit dál.“
Předčasně jste sepjali ruce, pánové, velmi předčasně. Všechno teprve přijde!
Na závěr bych rád poznamenal, že všechny sporné fragmenty Listu jsem nejprve přijal na základě víry. Pak jsem byl zkoušen duchovním cítěním a přísností modlitby Páně.
Postupně, měsíc po měsíci, rok po roce, v důsledku pozitivních duchovních posunů, procházel můj osobní názor korekcí a nabýval jasných obrysů logiky, a tím i přesvědčení.
Přitom jsem neztrácel ze zřetele to hlavní – dbát na to, aby se boj proti omylům ani na okamžik nezastavil a aby pohyb ke Světlu pokračoval. Hlavním ukazatelem byl pocit, že vnitřní Síla zůstává s každým dnem.
Všichni, kdo vážně bojují s temnotou, ze zkušenosti vědí, jaký zběsilý nápor musí člověk denně, každou hodinu snášet. Vědí, jak zákeřná a mnohotvárná je ve svých pokusech připravit nás o víru a zároveň o podporu Síly kříže. Tímto způsobem se posiluje vůle a síla ducha v neustálých bojích. Současně jsou skrze pokoru odčiňovány hříchy, čímž se nám postupně vrací právo na naše zapomenuté jméno – člověk!
Znovu se obracím na mnohé lidi, kteří se nechali inspirovat Poselstvím: nevěnujte pozornost zradě odpadlíků, oni se rozhodli. Vy jste však nebyli přemoženi temnotou! Zůstaňte ve víře a naději v brzký příchod Událostí. Syn člověka (Abd-ru-shin) je s vámi, je blízko, vidí a chrání všechny, kdo jsou Mu věrní.
Ještě trochu trpělivosti a uslyšíte Jeho pozdrav.
Počkejte, bude to brzy!
Únor 2023
Lutsenko Y. N.
